Tak – je dohráno...
Tys brečel? Já ano.
Nad hrůzou, nad krásou...
Ti mrtví – kdepak jsou?
Láska, ta nezná čas – a živí trápí se zas.
Sám zločin už je trest
někde to psáno jest.
Přes svíčku vítr vál
plamínek hoří dál...
Jsme stejní – pořád stejní
i když lhát se nám daří
jsme barbaři nežní
s natrženou svatozáří...
Tak – je dohráno...
Tys brečel? Já ano.
Nad hrůzou, nad krásou...
Ti mrtví – kdepak jsou?
Láska, ta nezná čas – a živí trápí se zas.
Peříčko od krve snáší se do bláta,
krása se zašklebí,
smrtka je vysmátá...
Jsme stejní – pořád stejní
i když lhát se nám daří
jsme barbaři nežní
s natrženou svatozáří...
Ten pán tam nahoře –
co hýbe se světem
proč si víc nepohrál
s komickým námětem?
Tak a je dohráno. Brečel jsi – já ano.
Nad hrůzou – nad krásou...
Ti mrtví i v nás jsou.